Evropané jsou nakloněni prodávání osobních údajů.

• Spolehlivost: Většina dotazovaných je ochotna prodávat osobní údaje důvěryhodným firmám.
• Něco za něco: Více než třetina spotřebitelů se vyslovuje pro protiplnění za data.
• Potenciál: Ochota poskytovat údaje někdy dokonce překračuje poptávku.

V Číně už jsou na mnoha místech realitou tzv. křišťálově průhlední zákazníci, stejně jako kompenzace za poskytování osobních údajů. Platit v restauraci, objednat se u kadeřníka, zavolat si taxi, uzavřít pojistku nebo si vzít úvěr – to vše a ještě spoustu dalších věcí lze provádět s aplikacemi jako Alipay či WeChat a pro Číňany je to běžnou součástí života. Tyto aplikace shromažďují a zpracovávají data svých zákazníků: vědí, jaké oblečení nejraději kupují, kam s oblibou chodí jíst, kterým značkám dávají přednost nebo jaké mají koníčky. Zákazníci naproti tomu za svá data dostávají slevy a drobné dárky – a firmy je mohou oslovovat s nabídkami na míru. Oboustranně prospěšný obchod, který ukazuje, že v digitálním světě se údaje jako datum narození, adresa, informace o zdravotním stavu či nákupním chování staly důležitým aktivem – ba dokonce velice silnou měnou. Nakládání s nimi a možnosti jejich využívání ze strany firem jsou plným právem předmětem veřejné debaty.

Pokud jde o ochotu poskytovat osobní údaje, je Čína rozhodně extrémním příkladem. I v Evropě (61 %), Spojených státech (62 %) a Rusku (70 %) jsou však lidé toho názoru, že firmy by měly zákazníkům za využívání jejich informací poskytovat kompenzaci: data jako měna. Potvrzuje to aktuální reprezentativní studie na téma „Jakou hodnotu mají data?“, kterou v 17 zemích provedl poskytovatel finančních služeb a investor EOS společně s agenturou pro výzkum trhu Kantar.

Ochota sdílet osobní údaje s firmami závisí na důvěře v nakládání s nimi, zejména na tom, zda budou dodržena zákonná ustanovení. Studie EOS ukazuje, že jasná většina spotřebitelů je připravena prodat důvěryhodné firmě alespoň jeden osobní údaj – tento postoj zastává 82 % respondentů v Evropě, 75 % respondentů v USA a 90 % respondentů v Rusku. Jako protiplnění si více než polovina dotazovaných přeje věcné odměny či slevy. Služby naproti tomu považuje za atraktivní jen každý pátý.

Lidé výrazně rozlišují mezi různými druhy informací: za obzvlášť citlivé jsou považovány údaje o bankovním účtu. Ty by za úplatu poskytlo pouhých osm procent dotazovaných Evropanů. Nejméně obav mají spotřebitelé ze sdílení informací o nákupním rozhodování nebo o preferovaných značkách a produktech. V Evropě by je za úplatu neváhalo poskytnout 68 % dotazovaných.

Firmám se vyplatí podněcovat zákazníky k poskytování informací. Je evidentní, že tyto údaje mají velký význam pro vývoj nových produktů, individuální analýzu potřeb zákazníků nebo co nejpřesnější zacílení marketingových aktivit. Analýzy dat však mohou mít opodstatnění i po samotné koupi – například pokud se zákazníci opozdí se splácením. Pak vstupuje do hry řízení pohledávek a i zde platí, že čím obsáhlejší jsou dostupná data, tím individuálněji lze v případě výpadku plateb vypracovat splátkový plán, který dobře odráží osobní situaci zákazníka, a o to spolehlivěji bude tento plán dodržován. EOS tedy ve svém analytickém centru vyhodnocuje inkasní postupy pomocí algoritmů strojového učení a definuje individuální kroky zpracování. V mnoha zemích, kde působí, se splátkové plány již vytvářejí na základě inteligentní datové analýzy. „V zájmu všech zúčastněných je uzavřít pohledávku co nejrychleji, aby obě strany ušetřily. Data tomu napomáhají,“ říká Joachim Göller, ředitel analytického centra EOS. „Čím lépe se totiž dodržuje dohoda o splácení, tím rychleji se věřitel dostane ke svým penězům a spotřebitel se zbaví dluhu. Poskytnutí údajů tedy rozhodně může být v zájmu plátce v prodlení.“

Jak ukazuje výzkum EOS, byla kompenzace za poskytnutí jistých údajů nabídnuta již každému pátému spotřebiteli. Ochota poskytovat údaje dokonce částečně překračuje nabídku protiplnění ze strany firem. „Vidím zde velké šance a nevyužitý potenciál,“ zdůrazňuje specialista EOS Joachim Göller.